Příběh založení církve CityHouse Brno

Zakládání sborů je komplexní a složité téma. Vždy probíhá jinak – jiné je to v malém městě, jiné ve velkém. Jiné když je zakládající tým velký a jiné, když je menší. Velmi jiné to je, pokud se jde do jiného města, než pokud se zakládá další práce v tom stejném. I proto jsem se spíše než popisovat principy zakládání sborů rozhodl popsat náš příběh. 

Náš příběh je v mnohém speciální, protože vše se událo poměrně rychle a v kombinaci podmínek, se kterou se v našich končinách často nepotkáte. Naše místní církev vznikala jako druhý sbor stejné denominace ve stejném městě. Do poslední chvíle vědělo o založení nového sboru jen asi 15% lidí v našem mateřském sboru (vedoucí a klíčoví lidé). Ještě dva měsíce před založením jsme byli v týmu zakladatelů pouze čtyři. Nejisté začátky – takto je to se zakládáním sborů vždy.

Vezmu to ale raději popořadě. Co se týče zakládání sborů, pevně věřím tomu, že musí být reakcí na Boží povolání. Nejde to dělat jako lidský plán, jako projekt, kterému dáme jméno, branding, pěknou grafiku a spustíme ho. Ten nápad se musí zrodit v Božím srdci. Dlouho jsem už tušil, že mě to jednou čeká; měl jsem v srdci sen o pulzující živé církvi, srozumitelné a relevantní v dnešní době, ale plné Boží přítomnosti; jen jsem si myslel, že to bude až „někdy, později“. Vedl jsem mládež, které se dařilo, byl jsem na plný úvazek zaměstnaný v církvi v docela velkém sboru, měl jsem krásnou ženu a krásnou dceru a nic nám nechybělo. Několikrát nás nezávisle na sobě ujišťovali naši přátelé ve službě, že Bůh pro nás má „něco nového“, ale nevěnovali jsme tomu žádnou zvláštní pozornost.
Až jednou, když jsem jel sám v autě domů ze setkání s mým australským přítelem a zároveň i mentorem, se to stalo. Nemívám s Bohem většinou „momenty“. Bůh se mnou jedná spíše v procesu, dlouhodobě, malý krok dopředu každý den. Ale tehdy to byl zlom. Jako bych najednou uviděl to, co jsem dříve vidět nedokázal. Najednou jsem věděl, že budování mládeže bylo období, že kterého nás Bůh posune dál; že teď je čas založit další sbor v našem městě. Zlomilo se to ve mně během vteřiny, neočekávaně. Až později jsem pochopil, jak moc nás s manželkou na tento krok Bůh připravoval. 

Prožít povolání do služby je pěkné, ale člověk o tom obvykle sám nerozhoduje. Naštěstí a díky Bohu jsem měl a mám skvělého pastora, Pavla Harabuse. Začali jsme spolu o všem mluvit a jsem mu dodnes vděčný za to, že ve mně byl schopen vidět stejné povolání, které jsem přijal i já. Po zhruba půl roce jsme náš záměr představili na staršovstvu a všichni v tom od začátku stáli za námi. Toto byla naše první výhra – naše jednota. Nikdo nehrál sám za sebe a všichni jsme viděli tuto věc optikou toho, co by to mohlo přinést pro Boží království v našem městě, a ne pouze očima obav a čísel. Kolik sborů není založeno, protože člověk s povoláním nedostane prostor, nebo protože se vedoucí sboru bojí pustit několik lidí, aby začali novou práci, případně jejich myšlenku vidí jakožto rebelii? Samozřejmě, zdaleka ne vždy je chyba na straně vedení sboru. Opravdu zbytečné konflikty vyvolané lidmi „zdola“ se dějí také. Ale přesto bych si přál, aby nových sborů vznikalo víc, aby se to mohly rodit v atmosféře jednoty a s vědomím toho, že nejde primárně o nás, ale o to, aby Boží království rostlo.

Ano, opravdu nás od začátku až doteď provází požehnání našich vedoucích. Církve bývají často poznamenány rozděleními a konflikty, když se zakládá nová práce, ale my jsme to takto nechtěli. Věřím tomu, že Bůh dokáže udělat cestu tomu, co plánuje, i když proces to často nebývá jednoduchý. Tak tomu bylo i u nás. Naštěstí nás tímto procesem provázelo několik lidí, kteří mají se zakládáním sborů bohaté zkušenosti. Brzy tedy vznikl roční plán, který se nám nakonec podařilo opravdu beze zbytku naplnit. Základem všeho byla naše situace – velký sbor ve velkém městě, který zde má začít novou práci. Domluvili jsme se, že informace o zakládání nového sboru budeme komunikovat postupně, protože oznámit celý záměr najednou s tím, že se ze sboru oddělí 15-20 lidí, by přineslo spoustu otázek příliš brzy. Komunikovat s lidmi v církvi a s vedoucími je ovšem v případě zakládání sborů nesmírně důležité, pouze je třeba zvolit správnou formu, která odpovídá dané situaci. Dále jsme se domluvili, že ani já o záměru nebudu moci nikomu ze sboru říct. Věděli o tom jen dva naši nejbližší spolupracovníci, se kterými jsme chtěli nový sbor zakládat, dále nový vedoucí mládeže s manželkou a nakonec samozřejmě vedení sboru. Museli jsme slíbit, že i kdyby nás šlo nakonec třeba jen pět, půjdeme. Nikdo jiný o ničem nevěděl. Vytvořili jsme spolu s vedením sboru seznam lidí, které bychom rádi oslovili, zdali by se nechtěli k naší práci přidat. To vše se dělo v průběhu jednoho roku, který byl plný příprav, chystání se, běžných dní plných obyčejných věcí. Nebylo snadné čekat, nevědět, kolik lidí půjde s námi, nadále vést mládež a přitom v srdci nosit sen, který se už rodil. Ale stálo to za to. Asi dva měsíce před veřejným oznámením záměru založit nový sbor jsme pomalu začali oslovovat lidi, kteří by se k nám mohli připojit. A díky Bohu několik úžasných lidí řeklo hned „ano“ (těch byla většina). Někteří se nakonec po našem oslovení rozhodli nejít, ale brali jsme to pozitivně, není to o nás – každý musí sám nacházet, kde je jeho místo. Nedlouho poté jsme informovali sborové vedoucí. Poté i tým mládeže, pro který to byla největší změna, protože půlka z nich nakonec odešla a půlka zůstala. A nakonec jsme v listopadu roku 2017 stáli před naším sborem a oznamovali záměr založení nového sboru. Ten byl naplánován již o tři měsíce později, na únor 2018. Možná se to celé zdá rychlé, ale takto nás k tomu vedli naši mentoři v oblasti zakládání sborů. Cíl byl, aby vše bylo dobře naplánované a celý proces nezabral příliš dlouho, protože to pak nepomáhá ani jedné straně – přibývají otázky a roste nejistota. Jsem si vědom toho, že to takto rychle nemůže fungovat všude, v každém sboru a v každé církvi – my jsme zvolili formu, kterou jsme v danou chvíli považovali za nejmoudřejší.

Jsem moc rád, že celý sbor vzal záměr velmi dobře – samozřejmě vždy vyvstanou otázky, ale důležitá je otevřenost a transparentnost. O tři měsíce později nám náš sbor žehnal na cestu a o týden později jsme už měli naši první bohoslužbu. Nakonec odcházel ze sboru s požehnáním vedení tým šestnácti lidí a několik dalších z týmu mládeže. Podařilo se nám dobře začít, po necelých pěti měsících máme 31 členů a na nedělní bohoslužbě se nás schází kolem šedesáti. Počty nejsou hlavním cílem – vždyť každá situace a každé město je jiné. Zmiňuju to z jiného důvodu. Chci říct, že věřím v cestu úcty a respektu. Ne vždy člověk dostane od vedení svého sboru takovou důvěru, jak jsme dostali my. Ale i tak věřím, že Bůh může pro někoho, komu svěřil svůj sen o nové církvi, najít cestu. I odejít z jedné místní církve a najít jiné společenství se dá s úctou a s respektem. Věřím tomu, že nespěchat se vyplatí. Že dělat věci tak, že způsobují zbytečný konflikt, se nakonec v Božím království vždycky z dlouhodobého pohledu vymstí. Věřím, že Bůh žehná cestě, která je lemovaná úctou a respektem mezi vedoucími, mezi generacemi, mezi dvěma odlišnými náhledy na věc. To je ta nejzákladnější ingredience našeho příběhu.

Možná by bylo přirozenější, abych psal o budování nového sboru – o budování týmu, o tom, jaké aktivity na začátek zvolit, na co klást při založení sboru důraz a na co naopak ne, jaké jsou obvyklé chyby atd. Ale tyto věci jsou až důsledkem toho, jestli člověk má opravdu povolání, jak proběhne proces přípravy a jakou důvěru si vedoucí buduje dlouhodobě. Pokud chci, aby mě ostatní následovali, i já se musím naučit následovat. Proto každému zakladateli sborů doporučuji, aby několik let aktivně sloužil ve svém místním sboru a respektoval svoje vedoucí.

Pokud bych měl přeci jen shrnout nejdůležitější principy přípravy založení nového sboru, napsal bych toto:
- zakladatel je člověk s povoláním od Boha, které je rozpoznané i jeho vedoucími, kteří dávají zakladateli svoje požehnání
- zakladatel je prověřený člověk, který slouží v církvi, je ochotný se neustále učit, má charakterovou integritu a dokáže následovat i vést
- při založení sboru jde o růst Božího království, osobní preference maskované za obyčejné lidské sobectví musí jít stranou (omlouvám se za upřímnost)
- je důležité dopředu spočítat náklad, vše spolu důkladně komunikovat v atmosféře vzájemné úcty mezi oběma stranami (mateřským sborem a zakladateli) a připravit se na různé varianty vývoje – je důležité vše dát na papír a zabránit nejasnostem
- komunikujte, komunikujte, komunikujte – spolu, s vaším sborem, před procesem, při procesu, po procesu
- zakladatel by měl mít jasnou představu, co chce dělat a jak to chce dělat a i podle toho složit svůj tým
- zakladatel by měl mít tým nejméně pěti lidí, poslat pouze manželský pár do nového města rovná se několika letům stráveným pouze hledáním týmu a velké frustraci – dobrý tým v počtu 5-10 lidí založení sboru velmi urychlí – tito lidé by ale měli být schváleni a uvolněni s vědomím a požehnáním hlavního vedoucího/vedení sboru

Náš příběh je důkazem o tom, že nová církev může a má vznikat, pokud je to alespoň trochu možné, v atmosféře úcty, respektu a vzájemného učení a naslouchání si. Doufám, že bude alespoň někomu inspirací a vodítkem.